Opylování

Opylovací činnost včelstva je bezpochyby nejdůležitějším včelím produktem.
Hmyzosnubné rostliny jsou na opylení hmyzem přímo závislé - bez něj by nedošlo k produkci semen, nutných pro rozmnožování rostlin.

Aby se rostliny mohly rozmnožovat, potřebují přenést pyl (= samčí pohlavní buňky) na pestík (= samičí orgán); teprve potom vytvářejí plody a semena. Přenášení pylu může zajistit vítr, voda či hmyz. Některé rostliny jsou samosprašné - opylují se samy. V našich podmínkách je asi 20 % rostlinných druhů větrosnubných, zbývajících 80 % opylovává hmyz (jsou hmyzosnubné).

Včely sbírají pyl na rostlinách, za letu jej rouskují a pokračují ve sběru na další rostlině téhož druhu - tím ji opylují správným pylem.
Díky nadprodukci pylu rostlinami je ho dost nejen k opylování samotnému, ale i pro včelu, která jej přináší do úlu ve formě rousek.

Zvýšení výnosů rostlin při přísunu včelstev
hrušeň 4.700 %
jetel 600 %
švestka 500 %
vojtěška 400 %
jabloň 245 %
řepka 143 %

* V přírodě existuje mnoho opylovačů, včela medonosná je však specifická: v jednom úlu je až 50.000 jedinců - nektěří se na sběr pylu specializují a nevykonávají jiné činnosti
* při snůšce je jednomu zdroji pylu (i medu) věrná tak dlouho, dokud jej produkuje - rostliny jsou tak opylovány správným pylem
* je do značné míry domestikovaná, lze ji chovat - a tudíž i využívat pro cílené opylování
* lze ji relativně snadno převážet z místa na místo - což usnadňuje opylování v rámci intenzivního zemědělství

Včela medonosná využívá pyl jako zdroj bílkovin. Rostliny jej produkují mnohonásobně víc než je potřeba k opylování. Při sběru tak včela bezděky opyluje rostlinu - prospěch je na obou stranách.
Pro vytvoření jednoho páru rousek včela musí obletět asi 80 květů. Průměrná váha obou těchto rousek je 14 mg. Včelstvo ale ročně spotřebuje více než 30 kg pylu jen pro odchov larev. Další pyl spotřebují včely pro sebe a pro trubce. Znamená to, že včely z jednoho úlu opylují přibližně 250.000.000 (250 milonů) květů.

Hodnota včelí práce vykonané opylováním se těžko vyčísluje. Běžně se uvádí, že je zhruba 10x vyšší než je hodnota vyprodukovaného medu. Ale například v Dánsku si včelího opylování váží jako 30ti až 50ti násobku hodnoty medu.

V některých zemích je opylování také hlavním zdrojem příjmu včelařů. Například v Kalifornii díky neustále rostoucí výměře mandloňových sadů platí farmáři až 150 $ za jedno přisunuté včelstvo. Včelařům tak vůbec nevadí, že nevyprodukují žádný med. Na jeden hektar je totiž potřeba 5-6 včelstev, což při výměře téměř 300.000 hektarů znamená neuvěřitelných 1,5 milionu včelstev. Včely se sem sváží z téměř celých Spojených států a začíná jich být nedostatek.
Podobně funguje opylovací služba i v jiných zemích - Francie, Austrálie, Nový Zéland, ... Všude tam, kde profesionální včelaři se stovkami či tisíci včelstev výrazně převyšují nad včelaři ze záliby.

V České republice je situace odlišná. Téměř v každé obci je malý včelař, "zavčelení" je tak relativně rovnoměrné a dostatečné. Efektivní akční rádius včel je kolem 3 km, na běžné opylení stačí stabilní stanoviště těchto včelařů. Zemědělci v naprosté většině případů za přísun včelstev neplatí, opylování považují za samozřejmost. Včelaři kočují se včelstvy z důvodu zvýšení medného výnosu či kvůli produkci jednodruhových medů.

Včely ale nejsou jediným opylovačem. Stovky dalších druhů hmyzu dokáží totéž - čmeláci, samotářské druhy včel, motýli, ... Výrok připisovaný Alebertu Einsteinovi: "Pokud by zmizely na zemi včely, zbývají lidem jen čtyři roky života" tak dostává povážlivou ránu... Nechala by příroda viset existenci mnoha živočišných druhů na tak tenké niti? Zcela jistě ne.
Prokazuje to i situace, která nastala v Československu počátkem 80. let. Jedním z prvních prostředků boje s varroázou byla totální likvidace včelstev v celých napadených okresech. Namísto očekávané neúrody došlo pouze k poklesu výnosů.